V čem tkví tajemství úspěšného vedení ženského týmu

Máte v týmu převážně ženy, nebo v něm dokonce nefiguruje ani jeden muž? Je to pro vás občas těžké a nevěřícně kroutíte hlavou nad tím, co musíte mnohdy řešit? Nejste sami, s potížemi se v takovém složení potýká naprostá většina manažerů - i manažerek. Co tedy dělat nebo změnit, aby se zlepšila atmosféra a abyste spokojeně dosahovali potřebných cílů?

Když se na jednom pracovišti sejde naprostá většina žen, často se to projevuje velmi podobně: Začnou se tvořit skupinky, chodbami se linou pomluvy a jedna kolegyně si věčně stěžuje na druhou. Je vám to povědomé? Nebojte se, s podobnými zkušenostmi se mi svěřuje spousta manažerů a manažerek. A dokonce jsou to většinou ženy, kdo si s dámským kolektivem neví rady.



Pohled do minulosti

Proč ale k takovým konfliktům v ženském kolektivu dochází a jaké jsou rozdíly v přístupu k práci u mužů a žen?

Ačkoliv dnes panuje velký tlak na genderovou rovnost a potírání rozdílů mezi oběma pohlavími, jisté odlišnosti nepopiratelně existují, a má to své historické opodstatnění. Muž musel umět riskovat, zaměřit se na cíl (rozuměj mamuta) a bez ohledů na okolí jej včas splnit, jinak by rodina umřela hlady. Věděli jste, že dodnes mají muži například lepší vidění ve tmě? Žena zas musela udržet partnerovu pozornost, aby se o ni a o děti postaral, než vyrostou. Potřebovala potomkům rozumět a vycítit potřeby pomocí neverbální komunikace. A ještě uhlídat oheň. Dodnes jí tak zůstalo lepší periferní vidění a mnohem intenzivnější vnímání neverbálních projevů.

Dříve přežití vyžadovalo, aby se muž a žena doplňovali. Ještě v minulém století tomu tak bylo, zatímco během posledních desetiletí vzájemná závislost mizí. Dnes si na mužskou práci snadno ženy zaplatí profesionály a nebo si s ní poradí samy, a totéž platí opačně. Ani v zaměstnání už většinou nejde o náročnou fyzickou činnost, neboť ji postupně nahrazují stroje.

Už dávná čínská filozofie popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, jin a jang. Kromě jiného první z nich představuje ženskou sílu a druhá mužskou. V tradičním symbolu je vidět, že se vzájemně propojují a navíc každá zčásti zahrnuje i svůj protějšek. Znamená to, že v každé ženě je i trocha mužské síly a v každém muži je část ženskosti. Někdo jí má více, někdo méně. Také proto dnes vidíme ženy zvládat mužskou práci a naopak.



A právě ženský princip se v dnešní době odráží v obchodu více než kdy jindy. Odborníci na marketing už vědí, že v posledních letech při nákupu mívá poslední slovo žena. A ta se zpravidla rozhoduje podle pocitů, nikoliv jako muž podle technických parametrů. I proto se ve firmách více soustředí na ekologickou a společenskou odpovědnost, balancovábní zájmů a pocitů zaměstnanců, empatii a vztahy - protože bez nich dlouhodobých výsledků dosáhnout nelze.


Mužský a ženský přístup k práci

Obecně se dá říci, že ženy mají větší rozhled a muži spíše nadhled. Představte si, že ženě ukážete na mapě cíl cesty a jejím úkolem bude k němu dojít. Díky rozhledu uvidí hlavně spoustu možných variant cest a zajímavostí v okolí. Ale v důsledku může mít trochu v mlze daný cíl. V praxi to pak znamená, že v práci využívá komplexnější přístup, více dbá na spolupráci, vytváření vztahů a hledá nové možnosti. V ženském přístupu uvidíte více opatrnosti, využívání intuice a schopnosti zahrnout a vidět více vstupů. Tento princip pak přinese inovace, vylepšení, dlouhodobost a zjemnění díky důrazu na vztahy.

Mužský nadhled při stejném zadání uvidí především daný cíl a v mlze bude mít naopak vše okolo. Mužský princip je tak mnohem přímočařejší a zaměřuje se především na splnění cíle. Přináší jasné určení směru, sebejistotu, dotahování úkolů do konce a schopnost vidět problematiku shora. Daleko více se oddá jedné věci naplno, nebojí se riskovat, opírá se o data a má v sobě zdravou soupeřivost.

Je zřejmé, že při spolupráci obou principů dochází k vzájemnému doplnění, vyvážení atmosféry na pracovišti a všestrannému pohledu na řešení úkolů. Tím spíš pokud jsme-li si daných faktů vědomi, dokážeme-li dobře naslouchat, komunikovat a naše ega nesoupeří. Jinak i spolupráce ve smíšeném kolektivu přináší spoustu nedorozumění. Ženy často nejsou nikdy s ničím hotové, je stále co vylepšovat. Muži chtějí věc vyřešit a už se k ní nevracet.

Další odlišnost v obou světech představuje sebedůvěra, tedy vnímání vlastní hodnoty. V zaměstnání vnímají muži sebevědomí snadněji, protože práce má převážně mužské charakteristiky - vytyčit cíl, zaměřit se na něj a dosáhnout ho. Pro ženy je to obtížnější: Málokdy se stane, že by je někdo ocenil za vytvoření příjemné atmosféry, chuť věci vylepšovat nebo za empatii. Ženy mají ráno v práci sebevědomí zhruba na deseti procentech a během dne se dobíjejí utvrzením, že jsou potřebné a v pořádku. Muži naopak vstávájí s plnými sty procenty a během dne v práci jim sebevědomí klesá, pouze když se něco vyloženě zvrtne.

Navíc ženy velmi závisejí na vnějším ohodnocení a pozornosti. Často se srovnávají a těžce nesou, pokud nejsou podmínky pro všechny naprosto stejné. A právě z toho plyne většina problémů v převážně ženském kolektivu. Stačí, aby jen zdánlivě měla jedna kolegyně více práce, pochval či pozornosti než druhá a je oheň na střeše. Typickým příkladem jsou dívčí kapely. Málokdy vydrží tak dlouho jako mužské. Muži si totiž vyjasní hierarchii i role na začátku a podle toho se řídí. Ženy naopak nikdy nepřijmou, že je některá víc ve středu pozornosti.


Praktické rady pro fungující tým:

1. Snažte se budovat otevřenou atmosféru, kde se věci řeší upřímně a na rovinu. Mluvte i o citlivých místech a očekáváních. Naopak se vyvarujte našlapování a vyhýbání. Vzbuzuje to nedůvěru a despekt.

2. Domluvte se na pravidlech a vyjasněte si role. Omezíte tak spoustu dohadů a třenic, například o tom, kdo má kolik práce, kdo za co zodpovídá a podobně. Tam, kde to jde, zaveďte rutinní povinnosti - ženy rutinu zvládají lépe a cítí se v ní bezpečněji.

3. Měřte všem stejně. Dejte si dobrý pozor na to, kolik pozornosti které zaměstnankyni věnujete, ať už se jedná o nezávaznou komunikaci v kuchyňce, nebo pochvaly na poradě. Navíc u žen většinou nefunguje soutěživost jako u mužů. Takže se raději vyvarujte vyzdvihování jedné zaměstnankyně za skvělou práci a dávání jí za příklad, jak se to dělá v mužském týmu. Situaci v kolektivu to pouze zhorší.

4. Vyjádřete podřízeným důvěru, třeba i tím, že budete sdílet své názory a pohledy. Dejte samozřejmě prostor také druhé straně. Aktivně naslouchejte a ptejte se, co vadí a co by pomohlo.

5. Poznejte své lidi, zjistěte jejich motivaci pro práci, jaké mají zkušenosti a jak souznějí s firmou a se svou pozicí. Čas od času se zajímejte, jak se cítí, ptejte se na jejich záliby či rodinu. Dáte tím najevo, že vám na nich záleží, a upevníte vztahy.

6. A také nevěřte pomluvám, které jsou v ženském kolektivu na denním pořádku. Raději si vše nejdříve ověřte s danou osobou, pokud si to situace opravdu žádá.

7. Zaměřte se primárně na podporu silných stránek. Přispějete tím k sebejistotě, kterou ženy v práci tak potřebují, a k optimistickému postoji. Budou pak pružnější a přizpůsobivější k požadavkům. Jak se silné stránky poznají? Zkuste se zamyslet, který druh činnosti vás v posledních týdnech v práci bavil. Nejde pouze o to, v čem je člověk dobrý, ale hlavně o to, co ho vnitřně uspokojuje, na co se těší a kterou činnost bude chtít vykonávat znovu. Nejlepší pohon totiž vždy představuje vnitřní motivace.

Pokud se ani po podpoře silných stránek opakovaně nedostavuje úspěch, teprve poté začněte pracovat na těch slabých. Opakovaný nezdar naznačuje, že má pracovník slabou stránku v tom, v čem jeho role předpokládá stránku silnou.

V první fázi se doporučuje zajistit školení v rámci chybějících znalostí či dovedností. Při nedostatku talentu je vhodné najít partnera, který školení doplní. Při absenci podobného mentora zkuste zavést standardizovaný postup či návod: Často se využívá například u obchodních týmů nebo v call centrech, kde je obchodní rozhovor sepsán bod po bodu tak, aby ho zvládl každý. V poslední řadě nezbývá než přebudovat roli pracovníka, aby se jeho slabá stránka stala bezpředmětnou .

8. Další velmi funkční nástroj tvoří zpětná vazba. Jde o jednu z nejúčinějších metod, jak zlepšit spolupráci a dlouhodobě ji udržet ve velmi dobré kvalitě, a tudíž uchovat i dobrou atmosféru.

V první řadě je nutné si stanovit, kdy bude zpětná vazba probíhat. Mělo by jít o zvyk, snažte se o schůzky na pravidelné bázi minimálně jednou za měsíc, ale vhodnější je potkat se jedenkrát týdně. Pokud ani jedna strana nebude mít aktuálně nic k řešení, může se samozřejmě setkání zrušit. Je ovšem dobré mít vyhrazené místo v kalendáři - investovaný čas se vám mnohonásobně vrátí.

Setkání by měla probíhat nejlépe mezi čtyřma očima na neutrální půdě. Pokud vám to možnosti na pracovišti dovolí, je nejvhodnější zasedací místnost, kde budete mít dostatek soukromí. Během zpětné vazby (např. k odvedené práci či projektu) popisujte pouze fakta bez hodnocení a emocí. Hovořte v ich-formě (já) a neschovávejte se za vedení ani jiné okolnosti. Snižovali byste tím svou autoritu a důvěryhodnost. Mluvte pouze o vlastních pocitech, jak jste vše vnímali, a nepřidávejte nikoho jiného. Ukazujte, co se povedlo a na co je naopak dobré se zaměřit. Pojmenujte i důsledky daného přístupu, co by takové jednání mohlo přinést.

Závěrem je nezbytný návrh řešení či konkrétní dohoda. Klidně se ptejte protistrany na nápady, ale můžete navrhnout i vlastní dohodu. Nezapomeňte si domluvit následnou schůzku k opětovnému vyhodnocení. Důležité je dávat rovněž pozor, jakým způsobem druhé osobě vše říkáte. Ženy jsou velmi citlivé na neverbální komunikaci a nevhodný způsob projevu může celou zpětnou vazbu zhatit.

9. Buďte vzorem: Jít příkladem není jednoduché, ale vždy je potřeba začít u sebe. Dokud si nebudete vážit sebe, nemůžete si vážit ostatních. Snažte se proto být silným a spolehlivým partnerem. To, co chcete od druhých, musíte dělat i sami. Těžko můžete po podřízených vyžadovat dochvilnost, a přitom chodit pozdě. Stejně tak byste měli znát svou zodpovědnost a nebát se ji přijmout. Neschovávejte se za věty typu “vedení chce..., investor požaduje…” apod. Pouze tím snížíte svou autoritu.


A především věřte, že v tom nejste sami. Téměř každý manažer či manažerka, kteří mají v týmu výhradně ženy, řeší podobné starosti a není pro ně jednoduché situaci uřídit. Vždy se v týmu najde jedna kolegyně, jež bude mít snahu jej rozdělit, šířit negativismus nebo roznášet pomluvy. Důležité je si uvědomit, že to nejspíš dělá proto, že má sama nějaký problém. Neberte to tedy osobně ani jako svoji prohru, protože to je v ženském kolektivu přirozené. Postačí vědomí, že děláte vše, jak nejlépe dovedete.



Článek publikovaný v časopise Statutární zástupce firmy 2/2020




#jakvésttým

#jakvestzenskytym

#leader

#vedenítýmu



17 zobrazení

© 2018 EMPREGO. VYTVOŘENO S WIX.COM

Kateřina Nechanická   |   katerina@emprego.cz   |   720 752 879